V polovině 3. století před naším letopočtem osídlily území dnešního Rumunska kmeny Tráků, které následovali Gótové. V pozdějším období rumunské území nevydrželo nápor Římanů, kteří si v 1. století za vlády císaře Trajána podmanili téměř celé teritorium a proměnili ho na novou provincii, známou jako Dacia. Následná symbióza dáckého obyvatelstva s příchozími Římany, trvala i po ústupu římské moci. Území bylo také po určitou dobu pod tlakem Hunů a jiných kočovných kmenů, a to hlavně v období tzv. stěhování národů. Toto dalo základ postupnému formování latinského základu kultury a jazyka rumunského národa. Mezi 4. a 13. stoletím oblast dnešního Rumunska, nacházejícího se v sousedství vlivu mocné Byzance, migrovalo několik kmenů od Hunů, Avarů přes Slovany, Maďary Němce i Tatarů, z nichž některé se zde usadily a svým dílem také přispěly k formování kultury, jazyka, zvyků a tradic. V 13. až 14. stol. vznikly na území Valašska a Moldavska první knížectví Rumunska, které v pozdějších dobách bránily svou nezávislost před náporem Osmanské říše. Ta nakonec od 16. stol. ovládla na dlouhé období převážnou část území. Transylvánie se po osvobození od Turků vrátila do zprávy Rakouské monarchie. Osvobozující boj Rumunů proti Osmanské nadvládě začal v roku 1821 za podpory Ruska a skončil o 56 let později v roku 1877 vyhlášením nezávislosti. Zjednocovací proces Rumunska vyvrcholil po skončení první světové války 1. 12. 1918 připojením Transylvanie (Sedmihradsko) a následně Besarábie a Bukoviny, což potvrdila Trianonská smlouva z r. 1920. V meziválečném období Rumunské království představovalo rozvíjející se balkánský stát, který byl spojencem Francie, ČSR a Jugoslávie. Úspěšný rozvoj zastavil nejprve německo-ruský pakt Ribbentrop - Molotov (1940), který vedl k odtrhnutí Besarábie a Severní Bukoviny od Rumunska a její připojení k Sovětskému Rusku, a následně výsledky Vídeňské arbitráže, podle níž Transylvanii okupovalo Maďarsko. Během války se Rumunsko spojilo s Hitlerovským Německem a zúčastnilo se výpravy proti Rusku. Porážka německých armád na východě a přiblížení fronty na hranice Rumunska vedly dne 23. 8. 1944 k mocenské převratu v zemi, když král Michal svrhl proněmeckého vůdce Maršala Antoneska a připojil zemi k antihitlerovské koalici. Rumunská armáda se pak zúčastnila po boku sovětské armády osvobození Československa od okupačních sil v roce 1968. Naděje prozápadného krále Michala na udržení demokracie v zemi se po skončení války rychle rozprchly. Pod tlakem rumunských komunistů, podporovaných Ruskem, byl král koncem r. 1947 donucen abdikovať a odejít do emigrace. Následující komunistický režim se udržel u moci až do prosince 1989, kdy po krvavé převratu spojeném s odstraněním posledního představitele režimu diktátora Nicolaeho Ceausescu převzala moc revoluční Národní fronta. Postkomunistické síly se udrželi u moci až do r. 1996. V březnu 2004 se Rumunsko připojilo k NATO a po přístupových jednáních vstoupilo roku 2006 do EU.
Průmysl je díky megalomanské socialistické industrializaci předimenzován. Snaha o soběstačnost ve všech směrech se stala brzdou zahraničního obchodu. V kotlinách s kontinentálním klimatem a v nížinách převládá rostlinná výroba (kukuřice, pšenice, cukrová řepa, slunečnice a konopí). Významnou roli však hraje i chov hospodářských zvířat (skot, ovce, drůbež, koně, bource morušového). Po rozbití socialistických velkopodniků, začínají fungovat také menší rodinné farmy.
Výkonnost a základní makroekonomické parametry rumunského hospodářství mají příznivou tendenci. EU ho sice ještě v současnosti nehodnotí jako fungující rozvinutý tržní systém, ale výsledky v průběhu dalších let (především růst HDP, průmyslové výroby a exportu, postupný pokles inflace) potvrzují, že situace se začíná zlepšovat tempem, které je jedním z nejvyšších v regionu. Největšími problémy rumunské ekonomiky nadále zůstávají její pomalá restrukturalizace a privatizace, vysoká míra inflace, vysoké vnitřní zadlužení státních podniků, korupce a mzdové politiky ve veřejném sektoru.
Rumunská kultura je velmi bohatá a zajímavá. Díky předešlé komunistické izolaci od západního světa se v této malebné zemi dochovala často v původní podobě. Rumunská kultura vychází od kultury římské, po staletí byla ovlivňovana slovanskou, maďarskou, řeckou a také tureckou kulturou. Důležitou roli v životě Rumunů po staletí hrály lidové básně, písně a hudba. Ta je stále velmi živá a vitální. Světoznámá je rapsodie od skladatele Georga Enescu. Všechny historické epochy zanechaly stopy i ve výtvarném umění, zejména pak v sakrální architektuře. Na druhé straně však do vývoje evropské sochařské moderny výrazně zasáhl sochař Constantin Brancusi (1876-1957).
Osobitý rumunský folklór se každoročně prezentuje na mnoha festivalech nebo v muzeích lidové dřevěné architektury pod širým nebem např. v Bukurešťi, Temešváru apod.
Sedm rumunských lokalit je zapsaných v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Mezi takovéto skvosty patří město Biertan a jeho opevněný kostel, klášter Horezu, malované kostelíky v severním Moldavsku, staré centrum městečka Sighisoara, dřevěné kostelíky v Maramureši nebo přírodní krásy dunajské delty.
Zeměpisné informace
Poloha na mapě Evropy: Rumunsko se nachází na rozhraní střední a východní Evropy a částečně zabírá i nemalou část Balkánského poloostrova
..více o Zeměpisné informace